Chemické složení materiálu

OCEL je slitina železa s uhlíkem (do 2,14%) a doprovodnými prvky (Mn, Si, P, S, Cu), které se dostaly do oceli při výrobě. Kromě těchto doprovodných prvků obsahují některé oceli úmyslně přidané prvky, tzv. přísadové prvky, jako Cr, W, Mo, V, Ni aj. Ocel na výrobu spojovacího materiálu - maximálně 1,5% C.

Nelegované a nízkouhlíkové oceli

Podle normy DIN 17 111 s obsahem C méně než 22% jsou požívány na výrobu šroubů a matic nižších pevnostních tříd.

uhlíkové oceli Podle norem DIN 1654 oceli k tváření za studena, DIN 17200 oceli ke kalení a popuštění, DIN 17210 oceli k cementování. Mohou být rozděleny do tří skupin:

Kvalitní s obsahem C…0,35%, P a S…max. 0,045%
Vysoce kvalitní s obsahem C…0,35%, P a S…max. 0,035%
K tváření za studena s obsahem C…0,35%, P a S…max. 0,035%, mají speciální charakteristiku k tváření za studena.

ocel k cementování

Je používána pro součásti velmi namáhané v průřezu i na povrchu. Obsahují relativně nízké procento uhlíku (C od 0,06 do 0,2%), který je přidáván během tepelného zpracování. Pevnost jádra je poměrně nízká, ale vysoká houževnatost. Tvrdost cementované vrstvy po zakalení a popouštění je HRC=62. Tento typ oceli je používán při výrobě samořezných šroubů, šroubů do plechu, univerzálních vrutů atd.

nerezové oceli

viz. chemické složení nerezových materiálů